Modrá kočka

Prý už začínám být s těma vagínama trapná. Tak já vám dneska poodhalím zase jiné moje intimní partie. Ale až na samém konci. A nepřeskakujte, hezky popořádku...

A zase ta Livie ;-)

Pozvala mě a další naše spolužačky na její absolventský koncert. Mohla jsem to pojmout jako dámskou jízdu zakončenou mejdanem. Ale rozhodla jsem se podělit se o kulturní zážitek i se svými dětmi. Ač podle rozvrhu naší střídavé péče je měl mít zrovna v péči tatínek, domluvili jsme se, že si je na tento večer vypůjčím. Teda jenom holky. Uděláme si prostě dámskou jízdu jinak – s holčičkama do Prahy za kultůrou. Prostě zážitek. S Livčou si holky už společně zazpívaly (v autě cestou ze Šumavy), viděly ji na youtube... Moc se těšily, až ji uvidí na opravdovém pódiu jako opravdovou zpěvačku.

Zahájily jsme přípravy

Zašly jsme si ke kadeřnici, nakoupily nové šaty – teda holky nové, já objevila jedny perfektní v jednom internetovém bazárku. Byly černé, ale zároveň veselé a hravé – proložené různobarevnými kanýrky v barvách čaker. JJ, ty jsou super. Schovala jsem si je přesně na tuhle příležitost. Vytáhla jsem taky úplně novou kabelku. Nadešel den D a my 3 vyfintěné dámičky vyrazily směr velkoměsto.

Modrá nemusí být vždycky dobrá

Vzaly jsme to pěšky přes Staromák a užívaly si i tuhle nevšední cestu. I když já už začínala být lehce nervózní z davů lidí, z časového presu a z toho, že jsem se vybodla na studování cesty (k Rudolfinu snad ještě trefím, ne?) V tomto stavu mi v kabelce začal zvonit mobil. Jak jsem ještě nebyla sžitá s novou kabelkou, nedokázala jsem ho rychle najít. Musela jsem se na nábřeží plném lidí zastavit, ohlídat si děti, položit kabelku bůhvínaco a lovit. Vylovila jsem. Telefonát vůbec nebyl důležitý, ale moje oči vyděšeně ulpěly na kabelce. Byla modrá!!! Moje úplně nová béžová kabelka byla

modrááá!!! Trošku nezdvořile jsem ukončila hovor. Byla jsem zděšená. Vytáhla jsem papírový kapesník a jala se kabelku čistit. Nic. Vytáhla jsem lahev s vodou a zkusila to mokrým kapesníkem. Zase nic. Kabelka byla pořád modrá a kapesník pořád bílý. Ani náznak zlepšení… Od čeho to sakra může být? Sako i další části mého outfitu byly ok, ani holky žádnou modrou nikde nevykazovaly. 

Julie tvrdila, že prý tam, co jsem pokládala tu kabelku, když jsem lovila zvonící mobil. Tak tam bylo něco modře natřeno. No doprdele! To tam nemůžou dát nějakou ceduli!! A provázek – takovýten čevenobílý s nápisem zákaz vstupu, když tam něco takhle čerstvě natřou!!! Ale jakto, že se mi to neotisklo na to sako? Že by to tak rychle zaschlo? Bylo mi do pláče. Tak já se tu vyfešákuju a nakonec tam naklušu s kabelkou, která je z jedné strany béžová a z druhé modrá!! Napadla mě i myšlenka na ten koncert prostě nejít. Otočit se na podpatku a vydat se zas na vlak. Jsem magor, nebo co? Copak sobě a holkám zkazím tenhle večer – jenom kvůli fleku na kabelce?? To dám!  Přimáčkla jsem si kabelku pevně k tělu modrou stranou. Přeběhla do hlediště a těšila se, až zhasnou. Docela to pomohlo. Koncert jsme si užily a na modrou kabelku, která byla chudák celý koncert nedůstojně zakoplá pod sedačkami, jsem si takřka nevzpomněla.

Až po koncertě na mě zas vybafla a já se nemohla dočkat, až budem konečně doma a já zkusím použít i něco víc než jen vlhčený papírový kapesník. Bylo mi líto tak krásnou novou kabelku po prvním použití hodit do popelnice. Nebo dát holkám na hraní. Nějak to musím dostat dolů.

Uložila jsem holky do postýlek, napsala omluvenku do školy, že kvůli návštěvě koncertu, nemají napsané úkoly. 

A hned běžela do koupelny prohrabat se sbírkou čistících prostředků. Jar nepomohl. Jo, mám tu tu růžovou pastu od Moniky z Betterware – ta je prý kouzelná a vyčistí úplně všechno. Tak opatrně, ať to nejde dolů i s lakem. Opatrně - nic. Přitlačila jsem - nic. Pomazala jsem růžovou pastou celou modrou část a vzala na to kartáč – NIC!! Modrá držela. Ani náznak zlepšení. No nic. Tak do popelnice, nebo holkám na hraní? 

Ach jo!! Já jsem taková trubka. Proč musím zvedat každý debilní telefon a otírat se přitom o natřené bůhvíco… Pomalu jsem se svlékala a těšila se, až to všechno ze sebe smyju. Teď jsem pro změnu vytřeštila oči na své tělo. Mělo nějaký prazvláštní odstín! Bylo modré J Teda modro-bílé. Místa zakrytá spodním prádlem, zůstala bílá, jako když se opálíte. Akorát ten zbytek měl jinou barvu, takovou sluníčko neumí. Aha!! Tak to ty šaty!! Ty šaty obarvily moji kabelku a i mé tělo. Stejně tak, jako modrá barva nešla sundat z kabelky, nešla sundat ani z mého těla. Drhla jsem se sprcháčem (růžovou pastou jsem to nezkoušela) a moje tělo zůstávalo stále modré. 

Dostala  jsem záchvat smíchu

Představila si situaci, že jsem si tyhle šaty vzala poprvé na rande a teď byla v cizí koupelně. Vybavila se mi scéna z Pelíšků, jak Dušek přichází za Holubovou s nabídkou kvalitního sexu a předtím čůrá do umyvadla a vlasy mu chytly od karmy. 

Co bych dělala já? Kdybych teď byla v té cizí koupelně a vedle na mě čekal v posteli nějaký (úplně nový) chlap. Sbalila si svých pár švestek a po anglicku vycouvala, tak jako jsem měla chuť to udělat před tím Rudolfinem? A zkazit si kvůli prkotině večer, možná i celý vztah? Nebo doufám, že můj nový potenciální partner by měl dost velký smysl pro humor. Že bysme si z tohoto trapasu, udělali nezapomenutelnou historku, co by se vyprávěla po genareace na všech rodinných setkáních?

V ložnici na mě čekaly akorát tak spící děti. Takže jsem se ani neměla s kým podělit o vtipné vzezření svého těla. Tak jsem si aspoň blejskla jedno selfie – kdyby to náhodou do rána zmizelo, ať to vidí. A taky do toho bazárku to chci poslat! Jako důkaz! Copak tohle můžou prodávat?? Chci vrátit peníze a taky odškodnění za kabelku!! A taky jsem jim to hned ráno poslala – mojí hanbatou fotku bez cenzury i s čouhající bradavkou.

Vlastně to celé dopadlo dobře 

Jako odškodnění z bazárku jsem dostala opravdu přenádhernou sukni, modrý nádech mého těla zmizel nějak sám a na modrou kabelku jsem vyzrála speciálně ředěnými obklady ze Sava. K dokonalosti mi snad chybí už jen ten chlap v posteli se smyslem pro humor :-D Proboha, snad se teď nezačnou tvořit fronty!? ;-)

Je vagína sprosté slovo?

„Evi, já nevím, jestli tu tvoji událost o té vagině můžu dál sdílet“ řekla s provinilým výrazem Livie, když jsme po koncertě zašly „na jedno“.  „Jak to?“ – „No, chodí mi takový různý divný reakce – polovina lidí si myslí, že to je dobrý vtípek a druhá polovina je pohoršena, na co že je to zvu“ Pak se usmála a  spiklenecky zamrkala: „Víš co, napíšeme o tom článek!“ – „Tak jo!“ Přišlo mi to jako bláznivý, nicméně vůbec né špatný nápad. Vylovila jsem z kabelky papír a tužku. Objednaly jsme si další pivo, ať nám to líp píše. A mezi záchvaty smíchu jsme nastřídačku každá napsala asi 4 řádky. Které dohromady vůbec  nedávaly smysl. Pak jsme udělaly pár selfíček, nahrály rozhovor, o tom jak se nám píše článek o vagíně, zasdílely na nejrůznější sociální sítě. Chichotaly se a domýšlely, kdo všechno to uvidí (táta - paní učitelka mých dětí… trumfovaly se, kdo na tom bude hůř J Na uskutečnění ankety mezi kolemsedícími na téma: „Je vagína sprosté slovo?“ jsme naštěstí nedostaly dost odvahy.

Článek zůstal nedopsán. Ale téma mi viselo v hlavě. Myslela jsem si, že v dnešní době, kdy se na mě valí z internetu nabídky na vaginální mapování, cyklické ženy veřejně diskutují nad jednotlivými fázemi menstruačního cyklu, se nikdo nad tématem přednášky pohoršovat nebude. Ale je fakt, že jedna kamarádka mi napsala, že na účast na podobné přednášce nemá dost odvahy. Jeden cizí muž se v diskusi pod příspěvkem domníval, že hlavní náplní semináře, bude pomlouvání chlapů.

Takže ten článek je asi fakt potřeba. Budu to muset celé nějak objasnit…  Ale já vlastně nevím, co přesně bude obsahem přednášky. Já ji sice spolupořádám, ale ještě jsem se jí neúčastnila.  Cca před rokem, kdy Vendy poprvé na toto téma přednášela  u nich v Antakaraně, jsem věděla jistě, že ji chci slyšet. Téma se mi líbilo moc. A Vendy je úžasná vypravěčka. Vtipná, se svým vlastním svérázným humorem, proloženým ostravským dialektem. Vždycky, když vyprávěla historky ze svého života, všichni jsme padali smíchy ze žídlí.  Jsem si jistá, že ani vaginální přednáška nebude vážná, či snad dokonce nudná.

Měla jsem na výběr: sednout na pendolino a udělat si výlet na sever Moravy, a nebo dovézt horu k Mohamedovi. Věřím, že na výlet ještě dojde, v Ostravě jsem byla jen jednou jako malé dítě a docela ráda bych se tam podívala znovu. A stejně tak věřím, že se v Praze najde dost „potřebných“, kterým Vendina přednáška bude ku prospěchu.

Prosím vás, každopádně se ničeho nebojte, nebudem se tam vůbec svlékat, nebudem se tam ošahávat, ani si vzájemně ukazovat svá intimní místa. Nebudete se muset ani představovat a veřejně sdělovat, proč jste přišly a jaký máte vztah ke své vagině. Normálně budete sedět v příjemné kavárně, popíjet dobrou kávu, a poslouchat Vendy, jak vám vypráví svůj příbeh, jak vás učí mít se ráda, a dává vám návod, jak skrze komunikaci se svou vagínou, můžete objevit a následně rozpustit staré křivdy. Kdo najde odvahu, může sdílet i své zkušenosti, příběhy, nebo se na cokoli Vendy zeptat.

Kdo nebude pospíchat domů, může si pak ještě po Vendině přednášce poslechnout o mých kabelkových konstelacích.

Takže, odvážné čtenářky, pište si do diáře: pátek  10. června, 17h, kavárna Kafíčko 33, Zborovská 38, Praha 5. Místa jsou omezena, takže si je raději co nejdříve rezervujte na tel.:  777 150 100

A nakonec troška bulváru: Vagina Livie Kuchařové (Děkujeme Livii, že v rámci propagační akce naší přednášky propůjčila obrázek své vagíny :-D

P.S. Na mou úvodní řečnickou otázku nakonec odpověděla sama Vendy svým článkem: Konec hodných holčiček v Čechách aneb vagína není sprosté slovo