Každé ráno vodím holky na zastávku k autobusu, zamávám
jim, cestou zpátky koupím v našem venkovském obchůdku housky ke snídani a hned
domů – takže na sebe hodím jen tak něco domácího…
Dneska ale autobus nejel,
čekaly jsme 20 min a nic L
Prý je někde nějaká velká bouračka, uzavřená silnice… ten dnes nepojede. Ok.
Tak jdem pro auto. Vzala jsem jen doklady, klíče – převlíkat se nebudu, na to
není čas. Holky jen vyhodím před školou a zas pojedu zpátky.
Kralupy zasekaný
jako blázen, popojíždíme v koloně, na křižovatce ke škole dopravní kolaps,
semafor je tu úplně na nic, nespolupracuje s "uzavírkovým" semaforem o 50m
dál. Situace jak na Balkáně, platí právo drzejšího a většího. Odbočit vlevo je
nemožné… Je 7:59. Vzdávám to. Prasácky přejíždím do jiného pruhu a jedu rovně. Odbočím o ulici dál. Zaparkuju na zákazu – vždyť jen vyhodím holky a zas jedu.
Ale bacha – ta situace na silnici je fakt drsná, přechod pro chodce zrušený.
Lepší bude, když je do školy osobně odvedu, když už jsem tu. Nejsme samy, kdo jde
pozdě do školy. Vidím utíkat dalších min. 10 dětí.
Cestou zpátky k autu vidím,
že uprostřed inkriminované křižovatky bliká modrý majáček – auta stojí na
všechny 4 strany, kam jen dohlídneš. A sakra! Jiná cesta domů, než přes tuhle křižovatku nevede :-( Co teď? Uvědomuju si,
jak jsem se včera radovala ze života, jak mi všechno vychází, všechno je
úžasný. A teď tohle? To mám za trest, nebo co? Tak co? Můžu sednout do auta,
zařadit se do kolony a popojíždět v ní. A litovat se, jak jsem to včera zakřikla a jak se všechno otočilo. A nebo můžu jít do kavárny na
snídani a tam v klidu počkat, až se situace uklidní.
Tak jo. V kavárně
jsem teda lehce znejistila, když mi došlo, že mám na sobě domácí tepláky, a z mikiny
si nenápadně obírám zbytky bodláků – no a co!!! Objednala jsem si kávu s mlékem
a croissant – moji oblíbenou francouzskou snídani, kterou si ale dopřávám jen
velmi velmi vzácně. Vytáhla z kabelky knihu a dopřála si luxusních 20 minut.
Dopravní situace se během té doby opravdu uklidnila, křižovatka (alespoň v mém
směru) se stala běžně průjezdnou. A já se radovala, jak mi pořád všechno
vychází a občas dostanu ještě takovýhle nečekaný bonus. :-)
Všechno je jen o úhlu pohledu (Y)
Žádné komentáře:
Okomentovat