Deníček takové normální ženské...

neděle 25. února 2018

Můj vnitřní muž


Setkání s vnitřním mužem - moje velké téma.


Dlouho jsem si myslela, že jsem příliš mužská, jsem Beran-mužské znamení. Ráda šéfuju, organizuju, velím…  Potřebuju posílit ženskou stránku a trochu oslabit tu mužskou, aby to bylo v rovnováze.

Tak jsem na tom makala. 

Začala nosit sukně, chodit na ženské kruhy. Dříve jsem měla nejbližší přátele muže, teď se z mého života nějak vytratili a nahradily je ženy. Je jich spousta. Mám opravdu velkou ženskou základnu, která mě dokáže podpořit, pomoci… - jsem za ně velmi vděčná. Holky, děkuju!! <3

Cože? Takový chcípáček?

Pak jsem v astrologické konstelaci uviděla svého Marse, mám ho nativně v Raku ve 12. domě. Byl tak přichcíplý. Někdo takový je mou součástí? Ofrňovala jsem se. Nesnáším slabé muže. Muže, co se nedokážou rozhodovat, jednat, postavit se. Takový byl můj vnitřní muž v téhle konstelaci (téma: Proč od sebe pořád odháním muže). Nesnáším teda i svého vnitřního muže? Opovrhuju jím? Vždyť je to součást mě? Opovrhuju a nesnáším sebe?

Silný jako táta!

Já přece chci silného muže! Takového, o jakého se můžu kdykoli opřít! Jako byl můj táta! Silný jako můj táta! – Jdu zpátky ve vzpomínkách. A vidím svého tátu zesláblého, jak jen to jde – pár dní, týdnů před smrtí. Kdy se sotva drží na nohou, kdy sotva udrží lžíci, kdy většinu času proleží a u postele má kýbl, protože ta chemoška je fakt svinstvo. Dochází mi, že pokud jsem si zadala „silný jako můj táta“, že se pak nesmím divit, že mi do života vstupují samí slaboši a já jimi opovrhuju.

Aha. Tak tohle si musím zpracovat. A zase jsem měla téma k práci na sobě.


Jak tancují muži (a malí chlapečci)

Včera jsem se byla po delší době podívat, jak se ten můj vnitřní muž má. Tentokrát v taneční konstelaci. Pracovaly jsme ve dvojicích. Jedna se dívala, jak jí ta druhá tančí jejího vnitřního muže (následně se vyměnily). No jo, byl přichcíplý. Takový nejistý. Přešlapoval tam hodně nejistě. Kolegyně tančila asi jako nějaký malý kluk na své první dětské diskotéce. Bylo vidět, že si neví rady. Tápe. Rozhodně to nebyl někdo, o koho bych se mohla opřít. Ale já jím už neopovrhovala. Dívala jsem se na něj z pozice matky, jako na svého syna. Cítila jsem k němu lásku a důvěru. Miluju ho i takhle tápajícího, bezradného. A věřím, že si poradí. Že to zvládne. Jen to chce čas. Tohle mi prolítlo hlavou. A něco se změnilo. Kamarádka vzpažila ruce. „On vyrostl“ a najednou úplně změnila styl tance. Už to nebylo dětské bezradné přešlapování. Ale jistý tanec.  A já brečela. Brečela jsem dojetím, radostí a byla jsem pyšná na „svého syna“, že to dokázal, že vyrostl.

Bylo to silné. Ale byl to teprve začátek.

Tančilo se dál. Tentokrát už ne ve dvojicích, ale každý si protančil svého muže sám.  4 písně – 4 archetypy: Bojovník, Milenec, Šaman a Král. Tančilo se se zavázanýma očima. (Kdo nechtěl, nemusel – Já chtěla, protože to nemám ráda. Nesnáším nemít věci pod kontrolou. Takže jdu do toho.)

Bojovník byl super. 

Související obrázekViděla jsem válečnými barvami pomalovaného domorodce, jak tančí válečný tanec. Dupala jsem do země. Silně, energicky, rytmicky. Cítila jsem velkou sílu. Užívala si to. Pak mi ale probleskly hlavou moje obvyklé strachy (když tančím se zavázanýma očima, mám pocit, že se stropy v místnosti staly šikmými a že se praštím do hlavy). Bojím se něčeho, co neexistuje. Vytvářím si nesmyslné strachy. Dochází mi, že ten bojovník možná z venku působí silně, nebojácně, ale v hlavě má jisté pochybnosti, strachy. To asi každý, kdo jde do boje. Je to tak v pořádku. Dochází mi i souvislost s válečně pomalovaným obličejem – to je přece taky „maska“ k vylekání nepřítele. Není to nic špatného, prostě to tak funguje. Můj bojovník je zvenku opravdu silný, i když vevnitř je úplně obyčejný i se svými chybami a obavami.

Výsledek obrázku pro sexy mužJdem dál. Píseň č. 2.  Milenec

Jo, tak ten je! Nádherný nahý svalnatý potetovaný… Když do mě vstoupil, málem jsem dostala orgasmus :-D Hlídala jsem si, abych nevzdychala moc nahlas (i když dovoleno bylo vše) Rozkoš. Nádhera. Radši jsem ho ze sebe „vyndala“ a užila si tanec s ním. Ploužáček. Hlavu opřenou na svalnaté hrudi. Objímal mě a hladil Jo, dobrý!! I tenhle tanec jsem si užila - zase trošičku jinak ;-)

Trojka – Šaman. 


Jsme u indiánů. U ohně. Vidím kouř. A cítím klid. Nepotřebuju tančit. Jenom jsem. Jsem. A to stačí. Cítím sílu. A taky vyrovnanost. Jistotu. Klid. Moudrost. Jsem. Bylo to silné. Hodně silné.

A pak přichází Král! 

Výsledek obrázku pro královský trůnTak jestli byl Šaman silný, tak tohle je co? Přišel Král! Král!!! Tohle není žádný král  z pohádky, tohle je KRÁL! Vyrazilo mi to dech. Do očí se nahrnuly slzy a já měla chuť padnout na kolena. Někdo takový je mou součástí? Tohle je ve mně? Tohle je můj vnitřní muž? To není možné?? Taková síla! Já ani nevím, jak to popsat, co tam byla tak obrovské – charisma? Přirozená autorita? Nevím, co to bylo. Asi jako když věřící padají na kolena před papežem a náctiletí před svými idoly. Takže se zase netancovalo. Jen jsem stála. Později si dovolila padnout na ty kolena. Klečela jsem před svým králem. V pokoře. Ve štěstí, že před někým takovým můžu klečet. A vnímala jeho velikost. A slzy tekly.
(něco takového si dosud moje mysl nedokázala představit, takže ani vhodný obrázek jsem nikde na googlu nenašla ;-)


Respekt, úcta, pokora...

Poznala jsem na vlastní kůži 4 mužské archetypy. Mohla se do nich vcítit a prožít je.
Poprvé v životě jsem pocítila respekt, úctu a pokoru vůči mému vnitřnímu muži a vůči mužům obecně. Možná tohle zažívají tatínkové u porodu vůči svým ženám. Já si to prožila při konstelačním tanci.

Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju.

Sobě, mým mužům, Magdě, Marušce a ostatním ženám.

Všechno to tak zapadá...

Ještě bylo nádherné, že nás všech 8 žen, které si přišlo v ten večer odtančit své vnitřní muže – aniž bysme se nějak domlouvaly, či dostaly instrukce, jsme nádherně barevně ladily. Všechny jsme byly oblečené do černo-červené kombinace (někdo jen v černé, někdo v jemnějších odstínech červené) – k těm mužům to tak ladilo. A ta první španělská píseň v tomhle barevném složení! Hmm…





Žádné komentáře:

Okomentovat