Deníček takové normální ženské...

pondělí 4. srpna 2014

KLEKLA MI SIMKA

„Tak ta už je úplně kapút“ mračila se slečna za pultíkem v T-mobilu. Nechtělo se jí to vzdát a zkoušela to znovu a znovu… „Omlouvám se, ale já se do ní už nedostanu, vaše kontakty nejdou zachránit“  se smutnou účastí mi podávala moji  14 let starou SIMku ještě s nápisem Paegas.
Asi čekala nějaké rozčílení, beznaděj… „Co já si teď počnu?!“
A já se smála!  Tak trefně to vystihovalo situaci, ve které se teď nacházím: „Staré nepotřebné uvolňuje místo novému“
S úsměvem jsem přebírala moji novou krásnou úplně prázdnou růžovou SIMku :-)
A jenom jsem se blondýnovsky zeptala: „Ale moje číslo mi zůstalo?“ (No, jasně, já jsem se přece neztratila, já se nikdy neztratím, já tu jsem pořád! – jenom takové řečnické ujištění jsem potřebovala) – A to mi stačilo!
Bylo mi tak lehko při vzpomínce na všechny ty kontakty, které už jsem léta nepoužila, ale bylo mi je líto vymazat, „co kdybych někdy něco…“ – Haha, no jo! Když se bojíte pustit, život to zařídí za vás!
Slečna nakažena mojí reakcí se na mě usmála a řekla: „Kdo bude chtít, tak vám zavolá sám“
Ano, s důvěrou, že se k nám vždycky dostane přesně to, co potřebujem ve správný čas. A jak? To není potřeba řešit předem.
Díky, má stará zelená SIMko za 14 let věrné služby, já teď už jdu dál…

Žádné komentáře:

Okomentovat